Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před Lampou je živo. Možná ani nevylovím z paměti, kdy jsem před klubem viděl tolik postávajících hloučků. Dole bude narváno. Pár slov ke kapelám. Už při setu plzeňských ███ se v sálu těžce dýše. Černý obdélník poprvé v Plzni s Vadimem u kytary. Skřehoták se topí v nástrojích a zní jako hodně vzdálené utrpení. Blackmetalovou temnotu střídají postrockové repetice a následně vygradované noisové stěny. Nová skladba zní slibně. Asi nejlepší set, co jsem od nich viděl a slyšel.
LVMEN zdobí vrásky. Mnohé kapely s poroudem času měknou. Oni teď nahráli svoji nejbrutálnější desku. Zvuk je odzbrojující. Je všude. Je tučný. Není před ním úniku. Svírá vás. Neustále se valí nové a nové vlny, které se o vás tříští. Je to tak intenzivní. LVMEN jsou všude. Projekce vtahující a pohlcující. Opět mozaika z kultů kinematografie. Apokalyptický zvuk si vybírá svou daň. Poslední skladbu nedávám, musím ven. Jinak to nepřežiju.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
